A nejde zdaleka jen o weby. Michal Bambušek má totiž ambice rozšířit dlouhodobé spolupráce WDF v oblastech R&D, digitalizace a inovace v korporacích či Business Intelligence a salesově se postarat také o interní produkt, který se začíná rodit. Michal má za sebou zajímavé zkušenosti, třeba jako Ředitel technologické inkubace v Czechinvestu a tak jsme jej trošku vyzpovídali.
První týden ve WDF jsi oslavil třicáté narozeniny. Přišel jsi k nám z fintech korporace, před tím jsi pracoval ve státní správě, ve startupu a v další korporaci. Na svůj věk jsi posbíral už dost zkušeností. Teď se ti otevírá nový svět digitální agentury. Je to záměr nebo ti v minulých pracích něco zásadního chybělo?
Záměr to určitě nebyl. Ze začátku jsem byl zapálený do startupů, zajímaly mě inovace a chtěl jsem být u všeho. Pak jsem ale zjistil, že prodávat řešení, tvrdit, že funguje, byť je třeba zatím jen navrženo v Invision, je trochu loterie. Chci si budovat vztahy, rozšířit kontakty, což se mi v minulých pracích tolik nedařilo. Třeba i proto, že si zákazník zboží znovu nekoupil, protože s ním nebyl spokojen. Nechci, aby za mnou zákazník po roce přišel a řekl mi: „Michale, cos mi to prodal, co s tím mám teď dělat?“
To dává smysl. Proč jsi ale odešel z Czechinvestu, kde jsi vedl tým technologické inkubace?
Spuštění inkubace se vleklo kvůli politickým vlivům. Už to skoro vypadalo, že se program ani nespustí, nakonec k tomu došlo až rok po mém odchodu. Možná jsem se unáhlil, ale i tak mi to dalo dost zkušeností. První manažerskou roli, poznání toho, jak vznikají spinoffy univerzit, jak fungují venture capitals, seznámení se státní správou a především, kontakty na firmy a startupy.
Jsi vystudovaný diplomat na VŠE. Jak ses dostal k salesu?
Realita velvyslanectví mě přestala lákat. Stoupáš pomalu po kariérním žebříčku, učíš se jazyk a věříš, že jednou získáš vysněné místo velvyslance, na které ve finále schovají politickou figurku. Je v tom velká politika. Teď to pro mě není, nicméně vrátit se tam můžu. Vydal jsem se cestou salesu, což je těžký, ale nesmírně zajímavý obor. Zahrnuje psychologické hledisko, baví mě hledání a analyzování toho, co funguje a způsobů, jak se k lidem dostat, zaujmout je a neotravovat.
Jak ses to naučil?
V první práci, v americké korporaci HPE, která má široký vzdělávací mechanismus. Školení trvalo osm měsíců, denně do nás hučeli teorii, sales jazyk, řešili jsme, jak zjistit potřeby klientů a jak klást otázky. Měsíce jsme pak nacvičovali hrané hovory, kdy jsme měli prodat klientům řešení, o kterém jsme nic nevěděli.
Lidi ze západu si s tím umí hrát, Češi z toho měli husí kůži a nesnášeli to. Věřím, že v tom mám na české poměry navrch. Češi obecně neumí prodávat. Struktury na vzdělávání salesáku jsou v česku dost zkostnatělé.
Tak to je teda drsná škola. Prodáváš, i když druhá strana produkt či službu nepotřebuje?
Vyzkoušel jsem si všechno. Osahal jsem si, kam morálně jít a kam už ne až k hranicím toho, co je pravda a co lež. Každý salesák by si tím měl projít. Tady to nicméně nemáme zapotřebí, není ani prostor zabývat se něčím, co nemá vysokou přidanou hodnotu a vysokou prioritu pro tým i klienta.
Takže asi musíš vybírat důsledně, komu se zkusíš ozvat, aby to pro ně opravdu mohlo být zajímavé…
Je to tak, sales by se měl dělat pečlivým handpick výběrem, nikoliv na slepo. Ve WDF se chci především zaměřit na odvětví business intelligence, kde vnímám potenciál firmy. Mým úkolem je najít dostatečnou výzvu pro tým. Projekt, třeba obdobný Esgianu, na kterém tým bude pracovat rád. Zároveň tu vzniká interní iniciativa využívající blockchain, což taky vnímám jako správnou cestu, rád bych náš produkt salesově vedl. Kromě toho nechávám uzrát vlastní projekt, který bych rád tvořil právě s týmem WDF. Koneckonců, chtěl bych tu zůstat minimálně několik let.
